|
Skauting se ve svých začátcích rychle šířil po celé naší zemi. Zásluhu o
propagaci měl samozřejmě prof. Svojsík a pár jeho žáků ze Žižkovské reálky.
Tato skutečnost je všeobecně známa, byla mnohokrát popsána a dostatečně
publikována.
V
Uhříněvsi tuto myšlenku realizoval pan Svoboda, který se narodil 1899 a v roce
1919, kdy mu bylo 20 let, shromáždil kolem sebe skupinu 11-14 letých chlapců.
V době velmi příznivé pro zakládání jakýchkoliv spolků, založil 1.oddíl
skautů RČS.
K těmto zakládajícím členům patřili: bratři Jaroslav,
František a Eduard Kellerovi, Jos. Šrámek, Theodor Šimůnek, Jos. Halbich,
Eduard Koštoval, Karel Hošek, Ladislav Podracký, Fr.Smrčina, Fr.Kouba, Fr.
Novotný, Karel Bouček a Zdeněk Vytlačil. K těmto začátkům patřil i „skaut
instruktor“ a pozdější cestovatel br. Elstner. Jako absolvent Lesní školy v
Anglii byl postavou pro nás dost zajímavou už tím, že skauting propagoval po
celé naší zemi, ale jak se proslýchá a snad se i potvrdilo, nikdy
registrovaným členem skautské organizace nebyl. Tuto skutečnost je potřeba
ověřit a doplnit. Nám se to bohužel nepodařilo v roce 1969, když jsme
oslavovali 50 let skautingu v Uhříněvsi. Byli jsme s br. Elstnerem v
písemném styku, měli jsme přislíbenu jeho účast na oslavách, ale bohužel
pro onemocnění nepřijel. Přímá beseda s bratrem Elstnerem se již pak
nekonala.
Oslav se účastnil ještě tehdy žijící br. Semecký a br.
Koller, který nám předal do naší kroniky několik původních skautských
legitimací.
Další doloženou
skutečností byla také zpráva o první klubovně, kterou poskytl místní přednosta
stanice pan Šimůnek. Byla přímo před novým nádražím. Místní přednosta měl v
těchto místech zahradu oplocenou vysokou cihlovou zdí. Na zahradě měl zahradní
domek a tento domek byl využíván pro první skautské schůzky. Na zahradě,
tehdy ještě ne příliš vzrostlé, se skauti učili všem potřebným dovednostem. Od
stavby stanů, vaření, signalizaci, zdravovědu, až po orientaci a další.
Návodem pro veškerou skautskou činnost byly Svojsíkovy “Základy junáctví“.
V minulých letech,
konkrétně v letech Pražského jara, nás pletla zpráva, že první klubovna byla v
zahradě pana Tábory, která je dnes upravena jako hotel Zámeček. Tato vila se
nacházela a vlastně ještě nachází na konci obce, při výjezdu do Říčan.
Tehdejší movitý majitel měl jistě různé styky a není vyloučeno, že do této
zahrady bylo opravdu poprvé přineseno první semínko skautské myšlenky, a že
právě sem je donesl tehdejší skaut br. Elstner. Zde, podle přímé informace br.
Kollera, předváděl zejména prvky lasování, které bylo jistě v tehdejší době
určitou atrakcí. O skautingu se jistě hodně hovořilo. To by ostatně
vysvětlovalo i mylnou informaci o první klubovně.
Ve vile pana Tábory se scházela
tehdejší „místní honorace“, ke které patrně patřil i pan přednosta stanice.
Ten se pro skauting nadchl a začal tuto myšlenku v Uhříněvsi spolu s dalšími
nadšenci realizovat.
Při obnově
skautingu v letech t.zv. Sametové revoluce nám hodně věcí objasnil také
pan ing. Bubeníček, jeden z prvních členů skautů v Uhříněvsi. Předal nám i
další jména tehdejších členů. Byli to bratři : Stanzl, Asman, Krampera, K. a
J.Šrámkovi, Semecký, Thál a další.
Jako bombu
nám pak sdělil i jméno vůdkyně prvních skautek v Uhříněvsi, kterou byla
sestra Štanzlová - Gabrielová. O skautkách a jejich činnosti z té doby jsme
neměli zatím žádné zprávy.
Upřesnil i konané výlety do říčanských lesů, Senohrab k řece Sázavě a
zvláště pak zdůrazňoval i jeden oddílový výlet až k památnému Blaníku. Inu,
doba se mění a rádius skautských výletů a výprav patrně také.
Činnost této generace skautíků se pak před válkou vytrácí v
době jejich dospívání. Maturanti, vysokoškoláci a manuálně pracující se
rozdělili zájmově a svou činnost zaměřují oborově.
|
