|
Situace našeho skautského
střediska se zdá neudržitelná. K pokusům o propagaci našich ideálů a myšlenek
patřila i výstava o historii našeho skautingu. Rozhodnuto, místo Georgiády
bude výstava.
Příprava skautské výstavy - to byla zase jednou věc. Zůstal jsem v tom
najednou sám. Ale ne tak docela. Starých kamarádů z let minulých se pár našlo.
Výstavu už nešlo odříci a ani bych si to popravdě nepřál. Ze sklepa jsem
vytahal bedny se skautskými relikviemi, skautské křeslo z let 1968 a požádal o
pomoc skautské sběratele. Honza Mareš mi dal telefony a pak jsem volal a
volal. Bratr Windy přijel, moc nemluvil, okoukl stav a plochu našeho muzea a
21. dubna přivezl pěkné exponáty odznaků, opaskových přezek a tři vitriny
památkových pohlednic se skautskou tématikou - prostě paráda! S Mirkou jsme
pak třídili naše materiály a musím říci, že máme docela pěkně uspořádány
skautské léta 1945 – 1949. Také obnovu z let 1968 až 1970 vč materiálu
několika let začínající normalizace. Přes kulturní komisi MÚ jsme naskenovali
amaterské filmy točené na 8 mm film a pan MUDr Votava, alias br. Čenda, ale
stále skaut starého oddílu Stříbrných lišek alias Lišáků, počítačově upravil a
samozřejmě ozvučil asi půlhodinové video. Paráda. Také naše písničky vlastní
tvorby jsem nechal přepsat do not a sestříhal do magnetofonových smyček. Pak
jen kus práce s instalací výstavy a mohli jsme začít. Vše v termínu bylo
zvládnuto - otvíráme v pátek 23.dubna 2004.
Pro zvětšení klepni
Sama výstava trvala pět dní od 23.-27.4.2004 a měla docela
úspěch. Návštěva asi 300 lidí, zejména starých skautů a příznivců. Myslím, že
podpořila naší věc udržet alespoň při vědomí skautskou myšlenku a ukázat
mladým, že by bylo dobré pokračovat v tradici.
Na výstavě bylo možno shlédnout dokumenty z let poválečných
- jako časopisy Junák, fotky, legitimace, pracovní průkazy akce 1000000 hodin
republice i odznaky. Z období Pražského jara tedy z let 1968-1970 bylo
materiálu podstatně více. Kronikami počínaje přes foto dokumentaci, až po
amatérské 8 mm filmy. Také období „posametové" bylo dobře zastoupeno a
poznamenáno novou technikou a lepším zpracováním. Tábory a Georgiády byly
předvedeny na videu a nemalý úspěch měly i skautské písničky vlastní tvorby.
Úspěšný byl krátký video program, zpracovaný skautem br. Čendou, dnes již
úspěšným dětským lékařem.
Přínosem byly i pozvané návštěvy některých
hostů. Miky Sander přivedl na naší výstavu i legendárního Červenáčka z
Rychlých šípů, člena proslulé Foglarovy „dvojky". Ano, přišel pan ing.Václav
Černý, který spolu s Jindrou Hojerem sepsali sbírku vzpomínek nazvanou
„Jestřábe, díky!“ Tuto knihu se svým autogramem mi pak dokonce věnoval.
Dalším příspěvkem na tablo „let poválečných“
byla legitimace a účastnický list delegátky II. skautského sněmu v Banskej
Bystrici, skautky pí. Colerové roz. Janiskové, která byla členkou dívčího odd.
v Piešťanoch. Také fotka z roku 1947, kdy skauti odjíždějí „hitlákem" na tábor
do Vršovic u Opavy ve Slezku, věnovaná Pepou Kafkou-Joem nám udělala velikou
radost. Přišel i Pepík Novák alias Donald. Měl radost, když našel svůj podpis
rádce na staré Junácké stezce. S radostí se pak rozpovídal o řadě poválečných
akcí uhříněveských skautů a bylo toho tolik, žebudeme muset udělat patrně
další setkání, aby tyto vzpomínky nezapadly. Chyběl nám jen „Kramář“ Evžen
Genza o kterém se tvrdí, že je sběratelem všeho možného. Očekáváme proto od
něj i další skautské poklady do našich sbírek. Faktem však zůstává, že Evžen
byl výborným výtvarníkem poválečné klubovny.
Nervák skončil. Je to tak. Máme úterý večer, výstava je
likvidovaná a dnes byla vytvořena malá skautská expozice v místním muzeu. Bylo
by škoda tabule s exponáty likvidovat a tak jsme s ing. Klichem zajistili pár
metrů pro založení stálé výstavy v podobě klubovny z let 1968-70.
Krátce a
stručně. Máme radost, že se výstava povedla, líbila a počkáme si jaké závěry
nad naším skautováním udělá sám čas.
|
