"Z deníku malého skauta"

Můj první tábor se konal už v roce 1946 a bylo to ve Skochovicích. Byla to jakási žňová brigáda v rámci pomoci poválečné republice. Vzpomínám na pochod od Wilsoňáku na Denisovo nádraží. Pochodovali jsme jako malí vojáci a já myslel, že tam ani nedojdu. Můj ranec byl tak strašně těžký. Vše ale dopadlo dobře, a tak jsme se octli někde ve Skochovicích u rybníka, kde jsme se utábořili na kraji lesa. Moc se mi to líbilo. Druhý den nás odvedli k sedlákům, kde se rozdělovala práce. Ti starší pomáhali na žních a my malí jsme zůstali a vždy něco dělali ve dvoře sedláka. Jen drobné práce nebo jsme hlídali jeho děti. Myslím, že nás brali jako děti na vykrmení. Pamatuji si jen, že jsem jedl poprvé salát s kyselou smetanou, no pro mne hotové utrpení. Moc práce jsme asi nezastali.

Vzpomínám na jakési střediskové setkání, které bylo svoláno do Vlkova a dodnes nevím proč. Byl to jakýsi problém starších kluků kolem Mirka Kalaše. Když jsme tam přišli, tak se blížila v toto nedělní odpoledne bouřka. Narychlo jsme se proto vraceli zpět do tábora. Mraky byly zvláštní, oranžové. Pak přišla hrozná vichřice, která převracela povozy se snopama. Panáky z pole zvedala do velké výše a já myslel, že je konec světa. Zalehli jsme do škarpy a koukali, jak to kolem nás lítá. Když jsme došli do tábora, tak tam byli polámané stromy, potrhané stany, ale bouřka skončila. Vše jsme dávali dlouho do pořádku.