|
Tato doba patří v Uhříněvsi k velkému boomu. Doba okupace a vůbec
doba válečná přinesla několik aspektů, které není možno přehlédnout. Radost z
ukončení války, velký obdiv k odbojové činnosti, nenávist k německému
 nepříteli
i obdiv k uniformám byly jistě příčinou, že všechny organizace, ale zejména
organizace skautská měla v dětech obrovské obdivovatele. Také výstroj byla
poměrně lehce dostupná z tzv. trofejního materiálu. Byly to např. stanové
celty, kolíky,kotlíky a ešusy, torny všeho druhu, ale zejména úesky, telata,
různé chlebníky a pod. Skautské hnutí se rozrůstalo nebývalou měrou. Každý
kluk či děvče chtěl být skautem, nosit skautský kroj, pochodovat, stanovat,
tábořit, hlídat, Prostě jakkoliv prokazovat svou odvahu. Příběhů a různých
idolů bylo po vyhrané válce dost.
Podobně tomu bylo i zde v Uhříněvsi. Skauty zformovali dospívající mladí
nadšenci, ke kterým patřil br. Miroslav Kalaš, Pepa Smolík,
Zd. Blače, L.Lopata, F.Jeřábek, Zoubek, Janovský, Matoušek, Pepík Kafka, bří.
J. a Z. Novákovi a další. Prvním Vůdcem střediska a vůdcem 1.chlapeckého
oddílu byl br. Miroslav Kalaš. Vůdcem 2. oddílu byl o něco později, ale mezi
kluky velmi oblíbený br. Oskar Steinbauer, předválečný starý skaut z
Kolovrat.
 První
poválečnou klubovnu poskytl Pepík
Smolík. Byla v přízemní místnosti celkem nového domu čp 199. Zde se pak rodily
plány na novou činnost Junáka v Uhříněvsi. Nutno poznamenat, že celý program
i způsob vedení byl silně poznamenán poválečnou dobou a celý výcvik či
program byl silně militantní. Pořadovost a rádoby vojenské vystupování
převládalo a dá se říci nebylo snad ke škodě. Upevňovala se kázeń a
disciplína. Zájemců bylo hodně a tak bylo
snadné si i členy vybírat. Humanitární akce se pak soustřeďovaly na obnovu
poválečného hospodářství. Začínaly tzv. brigády a jednou z nich byla i pomoc
 na
žních v roce 1945 na Nymbursku. Pro naše středisko konkrétně pak Vlkov a
Skochovice. O táboře samém, případně dalších, pojednáme v samostatné
kapitole.
Středisko Junáka se rozrůstalo a první klubovna byla malá.
Díky pochopení tehdejšího MNV jsme získali dvě místnosti a zahradu v bývalé
Židovské synagoze. Zde se pak skautská činnost rozjela naplno. Schůzky, soutěže,
výcvik a výpravy do okolí programově naplňovaly naše klukovské sny a
představy. Skautské tábory pak byly každoročním vyvrcholením junácké činnosti
a nezapomenutelným celoživotním zážitkem.
 Ani
děvčata v této době nezůstávala pozadu. Vůdkyní 1.dívčího oddílu byla
Růžena Kalašová. Dalšími pak Zdeňka Klinerová, Ivana Falovičová, Blanka
Hůlová, Anna Náglová, Vlasta Nováková a další.
Byl to velice silný oddíl, ale zprávy o jejich
konkrétní činnosti jsou pro nás zatím velmi kusé. Snad se něco dozvíme při
dalších sezeních u nás v muzeu.
|
